Namibie je zemí, kde se silnice ztrácí v nekonečnu.

Původně jsme si nebyli jistí, jestli je Namibie s dětmi dobrý nápad. Dnes už víme, že jsme se obávali zbytečně, a tenhle výlet doporučujeme všem přátelům, kteří mají děti podobného věku.

Matěje i Aničku nadchla Etosha, spousta zvířat a Martinovo vyprávění o přírodě. My s manželem jsme si užívali pohodovou atmosféru, přátelský přístup všech, kteří cestu připravovali, a hlavně to, že skoro každý den přišlo ještě něco navíc, s čím jsme původně vůbec nepočítali. Krokodýlí farma byla například úplně neplánovaná a děti o ní mluvily ještě dlouho po návratu.

A musím zmínit i jídlo. Od Namibie jsme v tomto směru nic zvláštního nečekali, takže steaky z antilopy nebo zebra schnitzel byly velké překvapení.

Rozhodně jsme tam nebyli naposledy. Zůstalo tolik míst, která bychom ještě chtěli vidět.

Naši muži měli svůj lovecký program a s kamarádkou Marcelou jsme si říkaly, že těch pár dní jako jejich doprovod nějak zvládneme. Paní Eva z Explore Namibia nám ale navrhla jiné řešení – chlapi ať loví a my dvě s ní vyrazíme na výlet.

A tak přišel Atlantik, ústřice, gin, poušť na čtyřkolkách, let balónem a taky jeden obchod ve Swakopmundu a tržnice v Okahandji, ve kterých jsme rozhodně neměly strávit tolik času.

Z původního „pojedeme s nimi“ se nakonec stala naše vlastní cesta. Chlapi měli svoje trofeje a my horu zážitků a dva kufry navíc.

Myslíme, že jsme dopadly mnohem lépe než naši muži. 🙂

Jsme čtyři kamarádi a Afrika pro nás byla úplně neznámá. Moc jsme ji chtěli vidět, ale samozřejmě jsme měli obavy – z bezpečnosti, z cestování i prostě z toho, že vůbec neznáme místní poměry. Přátelé, kteří už s Explore Namibia cestovali, nám tuhle cestovku doporučili s tím, že nám se vším pomohou. Původně jsme chtěli vyrazit sami, ale nakonec jsme si vybrali cestu s průvodcem Radkem.

Jeho zkušenosti a historky jsou neuvěřitelné. Roky života v Africe jsou na něm opravdu znát a od rána do pozdní noci jsme se bavili snad o všem možném. Ukázal nám úplně jiná místa než klasické turistické zastávky, vzal nás k místním lidem a farmářům, do vesnic, projeli jsme divokou krajinu národního parku Bwabwata a na pár dní nakoukli také do života na lovecké farmě, i když jsme všichni nelovci.

Po několika dnech jsme si zvykli, že mobily často nefungují, přestali jsme řešit čas i věci doma a prostě si užívali západy slunce, večery u ohně, dlouhé vyprávění místních s lahví dobrého jihoafrického vína a kolem nás slony, hrochy, krokodýly a tisíce antilop a zeber.

Prostě paráda.

A samozřejmě jsme v Africe nebyli naposledy. Brzy nás čeká další cesta – tentokrát Kalahari, delta Okavanga a možná i něco dalšího, podle toho, co si zase Radek vymyslí.